Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Blog - Článek Michal Máka - Warner Music ČR

Michal Máka - Warner Music ČR

Sebastian

"Nejpodstatnější je pořád písnička"

Pro další Bandzone rozhovor si na nás udělal čas jeden z nejdůležitějších pracovníků ze čtyřky velkých českých hudebních vydavatelství (tzv. major labelů – EMI, Sony/BMG,Universal, Warner Music) Michal Máka, Product and Promotion manager z Warner Music. Ano, ten Michal Máka z písničky Pěšáci skupiny Tata Bojs! Na Warnerech je mimo jiné zodpovědný za tzv. A&R práci - hledání a následnou práci s novými talenty. Naše povídání nakonec trvalo přes hodinu a materiálu by z něj bylo na tři rozhovory. Snažili jsme se však pro vás vybrat to nejdůležitější a nejzajímavější. Omluvte proto prosím občasné skoky mezi tématy.

V jaké situaci jsou v tuto chvíli velké labely? Prodeje desek klesají, digitální prodeje je zatím nedokážou plně nahradit. Z čeho vlastně dnes žije velké hudební vydavatelství?

Stále tvoří cca 80% našich příjmů prodej CD. V blízké době se ale budou určitě přesouvat naše kroky i do jiných oblastí, jako je užší spolupráce s umělci v souvislosti s jejich koncertními aktivitami a mediální prezentací, nebo v oblasti sponzoringu a reklamy. Určitě ale nevzdáváme snahu o distribuci hudby digitální cestou, ve všech možných podobách a variantách. Prodeje hudebních nosičů stále výrazně klesají a je jen otázka času, kdy klasický model příjmů labelu z vydávání alb na CD skončí. To, co má primární hodnotu, je nahrávka jako taková a s tím spojená autorská práva . V zahraničí se publisher (nakladatel) zastupující autory konkrétních skladeb, nebo ještě lépe řečeno jednotlivá autorská díla, snaží hudbu nabízet do reklamy, do filmu, ale i dalším umělcům po celém světě pro regionální verze. To jsou právě ta užití, která v budoucnosti budou tvořit základ zdrojů příjmů pro umělce. Přestože venku jsou ze strany publishera tyto aktivity naprosto běžné a jsou jedním z hlavních cílů nakladatele , u nás je zde myslím hodně prostoru ke zlepšování. Už taky proto, že málokdo z domácích umělců podepisuje smlouvy s nakladateli. Smlouva s OSA v tomto případě nenahradí činnost publishingových společností.

Co si myslíte o OSA (Ochranný Svaz Autorský)? Spousta kapel se registraci u OSA brání, protože mají pocit, že jim to spíš uškodí, omezí jejich možnost se svobodně propagovat a nakládat se svými skladbami...

Nemyslím si, že by smlouva s OSA nějak dramaticky omezovala autory, jak si s vlastním dílem naloží. Například naše kapela Imodium pod vlivem spřízněných kapel nechtěla původně v OSA být, ale dnes již mají smlouvu a myslím, že jisté výhody pociťují. Zvláště když před koncem roku přichází na jejich účty platby . Každopádně stávající zákon nedává jinou šanci dostat se k příjmům za některá veřejná provozovaní díla a umělci tak přicházejí o peníze například v případě rozhlasového a televizního vysílání. V případě , že se ale náš umělec rozhodne nebýt v OSA, my jim ze zákona vyplatíme autorské odměny za prodej hudby přímo. Nicméně tradiční otázkou zůstává, jak přesně funguje celý mechanismus výběru a přerozdělení peněz ze strany OSA. To je však něco, co my nemáme možnost jakkoli ovlivnit.

Další velmi významnou část příjmů umělců i labelu zajišťuje Intergram, který zastupuje práva výkonných umělců, tedy těch, kteří se na konkrétních nahrávkách přímo podíleli jako zpěváci, kytaristé, atp...

Jaký je váš názor na to, že jednou ze zásadních forem příjmu budou honoráře za odehrané koncerty, prodej merchandisingu.

Domnívám se, že to je naprosto jednoznačné. Lokálně stoprocentně. Záleží samozřejmě kolik lidí chodí na koncerty. Celý ten okruh dává jednu souvislost, rádia, hity, koncerty, media, web, atd. Pak také hraje roli, jak se mění přístup našich partnerů, kteří disponují významnými marketingovými budgety . Například mobilní operátoři mají v současnosti zřejmou ochotu investovat do této oblasti, sponzorovat festivaly, turné kapel, apod. Faktem je, že lidé si mohou stáhnout a vypálit hudbu, ale lístek na koncert, nebo tričko oblíbené kapely si musí koupit.

Z toho vyplývá, že teď jsme před velkým zlomovým bodem, kdy se znova přenastaví vztah mezi vydavatelstvím a umělcem. Budeme se snažit participovat i na bookingu, merchandisingu a na na druhou stranu budeme kromě klasické práce hudebního vydavatelství zároveň fungovat jako kvalitní PR agentura po celou dobu spolupráce s umělci a nejenom v době vydání a propagace nových alb. To je totiž něco, co nám naše kontakty a napojení na média umožňují dělat velmi kvalitně.

Pravdou je, že jsme se chtěli právě zeptat, jak se chystáte přizpůsobit tomuhle trendu. Jestli vůbec major label může svůj zaběhnutý systém nějak flexibilně změnit.

Vy říkáte „major“ label, ale ona je to vlastně v našich podmínkách naivní představa. My jsme tady v osmi lidech, bez zástupu sekretářek a asistentů, jak si možná mnozí představují. Každý musí dělat řadu různých věcí, které jsou ale vzájemně propojené. Do toho si někteří začínající umělci představují, že „major“ je samospasitelný. Myslí si, že podpis smlouvy je zázrak, který automaticky přinese úspěch, slávu a peníze. My jim vždy říkáme, máte talent, ale všechno je jen o vás, jak budete pracovat, jak budete kreativní, jak se budete v dobrém slova smyslu prodávat. Velice záleží na tom, jak kapela svou příležitost uchopí. Z poslední doby například u „nezávislých“ the.switch, Sunflower Caravan, či Prostitutes je vidět, že toto pochopily. Bohužel řada kapel tyhle věci stále zanedbává.

Přiznám se, že jsem tak trochu věřil, že ve chvíli, kdy s kapelou major podepíše smlouvu, přidělí jí člověka, který s nimi bude dlouhodobě spolupracovat, radit jim ve věcech jako jsou promofotky, výběr singlu, výběr producenta, jak by mohlo znít album, tak, aby zafungovalo na jejich cílovku atd. Nečekal jsem, že i pod labelem kapela na těchto věcech pracuje samostatně.

Ono to tak u nás v zásadě funguje, i když ne v tak velkorysé představě, jak o ni mluvíte. Vždy je někdo, kdo je zodpovědný za poslech dema, když přijde a odhadne potenciál kapely, tedy A&R manager. Ten potom prezentuje vytipované projekty svým dalším kolegům a v případě, že dojde k podpisu smlouvy, na finální realizaci se potom podílí kompletní tým, tedy od realizace nahrávky, tvorby obalu, fotek, přes mediální prezentaci, až k samotné distribuci CD, či digitální podoby nahrávek.

Někdy nám zbytečně volají kapely a chtějí si domluvit schůzku, aby nám pustily jejich demo a pobavily se o případněm vydání. Na to bohužel nemáme vůbec čas. Základ je, aby kapela poslala demo. Mimochodem nedoporučuju posílat CD, pro nás je daleko lepší, když pošlou jednu, dvě skladby mailem v MP3 nebo odkaz na nějaký profil kapely, či na oficiální stránky. Pokud hudba bude zajímavá, zpěvák bude dobře zpívat, stačí to pro první seznámení. Když nás demo zaujme, tak dál potřebujeme vidět, že kapela pracuje, že má dobře vedené webové stránky, že komunikuje s fanoušky, že hraje koncerty a vidět koncert. Například skupiny, které nekoncertují, jsou pro nás v podstatě nezajímavé. Další velmi důležitou věcí je fanouškovská základna. To je velice důležitá věc. Podle toho poznáme, že kapela lidi zajímá a že je u ní na čem stavět a posouvat ji dál. Pokud toto vše na první pohled funguje, stačí to bohatě k tomu, abychom mohli zahájit další jednání.

Když koukáme na hromadu demo CD, kterou tu na stole máte, vypadá to, že vás oslovuje vážně velké množství kapel...

Nabídek je poměrně hodně, ale výrazných talentů a originálních kapel je myslím málo a to říkám s vědomím toho, že mě za tento výrok všichni z Bandzone budou nenávidět :) Protože kdyby tady byli, tak by českých desek vycházelo daleko víc. Věřím, že všechny labely s velkým zájmem hledají talenty, nebo alespoň mají snahu hledat. Bohužel další strana mince je, že jsme podnikatelský subjekt, i když s velice specifickým zaměřením a naše existence se odvíjí od toho, co vyděláme. Nahrávka, kterou se rozhodneme vydat, musí mít alespoň šanci si na sebe vydělat, ale netvrdím, že každý náš domácí projekt tuto podmínku splňuje. Byl by to ideální stav.

Ale na druhou stranu se doba výrazně mění a jak jsme se bavili na začátku, prodej nosičů už nemusí být momentálně rozhodující.

A co když si tedy kapelu podle zaslaného dema předběžně vyberete, co následuje potom?

Když se ten proces rozjede, začneme s nima vést další rozhovory. Řešíme např. jazyk, jakým kapela zpívá. Pro mě je čeština jednoznačně plus. U anglicky zpívajících českých kapel rovnou říkám... to je 10% šance na úspěch. Mám pocit, že skutečně dobře tady s angličtinou uspěli jen Support Lesbiens a Monkey Business. Další velmi podstatnou věcí je prezentace kapely. To znamená, jak ta kapela vypadá, jak se prezentují na webových stránkách, na pódiu, atd.

Když bychom to měli shrnout a vzali si jako příklad kapelu, která má finanční zázemí. Jakým směrem je podle vás nejzásadnější ty prostředky investovat. Jsou to super fotky, drahý zvuk, vymakaný interaktivní stránky ?

Nejpodstatnější je pořád písnička. Kapela by měla co nejvíc zainvestovat do svého talentu. To znamená, co nejlépe napsat song a udělat dobrou nahrávku.

Kdybyste měli anglicky zpívající kapelu, která má všechny z vámi uvedených faktorů, je nějaká reálná šance, že se ta kapela dostane ven ? Řekněme do Anglie, nebo do Německa ?

Ta možnost existuje. Ale je potřeba si uvědomit, že kapela musí mít jistý „potenciál mezinárodní obchodovatelnosti“, tedy musí být stejně dobrá, nebo raději ještě lepší, než britské, americké, německé a další globálně úspěšné projekty. Z Ameriky a Anglie k nám proudí množství hudby a my ani nemáme šanci s tím vším pořádně pracovat. Tudíž představa, že my opačným směrem pošleme naší kapelu a že se tam o ni bude někdo okamžitě starat, je v podstatě utopie. Máme velkou snahu naše umělce, kteří splňují uvedené podmínky mezinárodně prosadit , ale v první fází regionálně . Třeba Maďarsko, Polsko, Slovensko, či Rakousko. Například nové album Yvonne Sanchez vydáme souběžně v Polsku , v Čechách a na Slovensku a chceme zkusit určitě i Maďarsko a další země kolem nás . Pokud se podaří první krok, určitě budeme mít snahu pokračovat dále. Konkrétně v jejím případě to dává smysl. Nejenom protože je to jazz, který v Polsku obecně funguje, ale také protože Yvonne má částečně kořeny v Polsku a navíc polsky hovoří. Ostatně stejně tak jako česky, německy, anglicky a španělsky :) .

Jsou v tuto chvíli v Čechách kapely, o kterých se domníváte, že jsou konkurenceschopné v zahraničí? Za předpokladu, že by sehnaly dostatečný rozpočet na kvalitní produkci a zvuk ?

Věřím právě Yvonne Sanchez.

Co třeba Sunshine ?

Tam to bohužel nezafungovalo podle představ, ale na důvody je potřeba se ptát kapely, ty netuším. Album pokud vím nikdy pořádně venku nevyšlo, přestože okolo toho bylo hodně rozruchu, ale určitě to nevzdali. Další podobný projekt, který mě napadá a kterého je mi velmi líto, je album Jany Kirschner v Anglii. U ní to dospělo možná do fáze, kdy je pro label v podstatě levnější desku vůbec nevydat, což musí být frustrující. Je to velká škoda, pokud by se Janě podařilo venku uspět, byla by to inspirace a příklad pro další. Neděje se to často, ale pamatuji si pár případů, kdy dlouze připravované projekty nakonec nebyly realizovány.

Co je důležitý pro to, abyste alespoň o regionálním vydání začali uvažovat?

Jak jsem už říkal, být stejně dobrý a nebo ještě lepší než standard v zemi kam mířím a nebo být naprosto originální . Každý takový by měl sám odhadnout, zda je schopen konkurence třeba… s The Beatsteaks. To jsou Němci, kteří v Čechách několikrát hráli a mají tu už celkem slušnou fanouškovskou základnu. Ta kapela se musí sama sebe zeptat: „ Jsme schopní takto hrát naživo, dát dohromady takto repertoár, takto jezdit po koncertech?“ Mimochodem Beatsteaks jsou velice skromní a sami říkají, že jsou odhodlaní klidně dalších 10 let jezdit po klubech, pokud to má přinést nějaký efekt. Přitom v Německu jsou momentálně největší koncertní akvizicí, na kterou chodí třeba i 50 000 lidí.

Do jaké míry si myslíte, že se na finálním výsledku alba podílí práce producenta? Mám totiž pocit, po poslechu mnoha demáčů amerických kapel, že tam konkrétně je role producenta naprosto zásadní. Proto si říkám, jestli v Čechách krom těch talentovaných lidí nechybí právě šikovní producenti, kteří by dokázali klukům s hudebním sluchem a jistými předpoklady pomoci udělat něco výrazně přesvědčivého.

Jsem přesvědčen o zásadní roli producenta na vzniku dobré nahrávky. Dnes už klasickým příkladem jsou třeba Kryštof, kterým Dušan (Neuwerth) jednoznačně pomohl a nastartoval model, který si už dnes kapela rozvíjí sama. Já si pamatuju, jak u nás byl Richard Krajčo s demáčem, který pro nás byl v tu chvíli nezajímavý, obyčejný. Chybějí tu i zvukaři, kteří by uměli udělat moderní zvuk. Je to o tradici, zkušenostech a experimentování.

A dokážete si představit, že byste pro mixáž nebo produkci nějaké vaší kapely najali někoho z venku?

Záleží na tom, jaký je potenciál alba, co od něj očekáváte, kolik se ho pravděpodobně prodá a kolik budete muset prodat, aby se vrátily náklady, tedy abyste byli takzvaně „na breaku“ . Z toho logicky plyne, že například u zmiňovaných Kryštof, kteří mají potenciál minimálně 10 000 prodaných kusů, se operuje s úplně jiným rozpočtem, než u neznámé kapely vydávající debut. Dnešní rozpočet na první album mladé kapely se pohybuje kompletně kolem 100 – 150 tisíc Kč a v souvislosti s nízkou cenou domácích CD to znamená prodat alespoň 3 až 5 tisíc kusů alba. Ale těch desek, kterých se prodalo nad 5 000 ks, je čím dál tím méně.

Zvuk nahrávky je samozřejmě důležitý, ale není to vše. To, že bude deska skvěle hrát, je pořád jen část nákladů. Kapela musí být vidět, je třeba mít klip, musí proběhnout alespoň minimální reklamní kampaň, což jsou další náklady. Objevuje se ale nový model, kde v případě „zajímavého“ rozpočtu někteří umělci točí, mixují, či minimálně masterují svá alba Německu, Americe a jako Aneta Langerová třeba v Anglii. Ale to stejně není ta nadstavba, která by samotná stačila k tomu, aby se deska skvěle prodávala.

Vzpomínám si na projekt maďarských kolegů , kapelu Superbutt, kterému velice věřili. Zainvestovali do nich – výborné studio, zahraniční producent (pozn. Majkláče: desku produkoval zpěvák Ignite, Zoli Teglas), zaplatili jim vystoupení na tour nějaké známé kapely, dokonce hráli na Ozzfestu v Praze a stejně to, byť se světovým zvukem, nezafungovalo. Prostě všechno je ve finále o náhodách, o nevypočitatelnosti. O tom, jak se všechny ty vstupy jako talent, peníze, pracovitost, atd,.. spojí. Je třeba se navíc trefit do správné doby. Takovým Clou to skvěle vyšlo s debutem díky vlně emo-punku a album se dobře prodávalo a k tomu měli velký rádiový hit. Druhá deska už je na tom pravděpodobně výrazně hůře.

Pojďme zpátky k rádiím. Vy jako major label máte možnost protlačovat svoje kapely do rádiových rotací. Můžete navštívit např. pana Vladyku (progr. ředitel Evropy 2), pustit mu pár vašich novinek a dohodnout se s ním na zařazení do playlistů?

Tohle je samozřejmě běžný postup. Je možné, že se nám nějaká novinka líbí interně, ale důležité jsou pro nás názory dalších lidí z hudební oblasti. Někdy si zveme novináře, či hudební manažery z rádií a pouštíme jim věci, o kterých uvažujeme a sledujeme jejich reakce. My se dokážeme často nadchnout pro nové projekty, ale zpětnou vazbu vždy potřebujeme. Pro lidi z vlivných medií jsme partner a tudíž s námi standardně komunikují. My tohoto vztahu využíváme a s těmito partnery řešíme společně naše budoucí nové projekty. V blízké budoucnosti v nových podmínkách, o kterých jsme se již bavili, toto zůstane jako jedna ze zásadních rolí vydavatelství, mediální strategie, komunikace s médii a PR.

Je potřeba například Evropě 2 ukázat, že pokud něco nenasadí do rotace, tím to nekončí . Ruku v ruce s tím je třeba naplánovat nasazení videa v klipových pořadech, odprezentovat kapelu v hudebních časopisech, připravit dobrou kampaň na internetu a v neposlední řadě turné . V tom vidím i nadále významnou roli současných vydavatelství , a ta bude pro umělce stále velkým přínosem.

Na jinou debatu však je, do jaké míry jsou vlastně dnes rádia a další klasická média ještě důležitá a zda už skutečně nemá definitivně rozhodující význam pro „ self prezentaci“ internet všeobecně a servery jako Myspace, YouTube, či právě Bandzone.