Ecson Waldes - producent a sound engineer

Stránky studia Ecsona Waldese - www.biotech-studio.com , Ecsonův BZ profil - bandzone.cz/ecsonwaldes

Mohl by ses čtenářům krátce představit? Co jsi doteď dělal a na čem právě pracuješ?

 Jmenuju se Jiří Paška, používám hudební pseudonym Ecson Waldes a zaměstnává mě moje studio Biotech, ve kterém produkuju, míchám a masteruju klubové kapely. Úplné hudební začátky jako dítě ve formě nenáviděných hodiny klavíru a trumpety : ) Později jsem se ve 12ti  přes hudbu Depeche Mode dostal k vlastnímu skládání muziky, které pak vyvrcholilo obdivem klubové elektro muziky a zařazením se k pražské elektronické scéně.

Moje kariéra startovala tak, že jsem na různých kompilacích vydával svoji muziku. Na základě toho mě začaly oslovovat kapely s nabídkama remixování jejich singlů, jako např. Ohm Square, Monkey Bussiness, Tatabojs atd. To bylo přibližně v roce 2000. Díky těm remixům si mě všiml label EastAuthentic, vlastněný kapelou Ohm Square a nabídli mi vydání mojí vlastní desky. Album, které se jmenovalo Sophia mi vyšlo v roce 2003. Byla to elektro deska s vlivy breakbeatu, za kterou jsem pak v roce 2004 vyhrál cenu Anděl Akademie české populární hudby.

Po vydání mojí sólovky přicházelo od kapel stále více nabídek na spolupráci. Dělal jsem tenkrát např. s Juanitou Juarezem, Skyline či Dj Witchem. Postupem času jsem pak dělal především akustické kapely, jako např skvělý S.o.i.l, Southpaw nebo The Chancers. Přesto, že mě pro produkování a mix stále vyhledávají kapely, které dělají elektroniku, zmíním třeba 100°C a album Brant Rock, U-Prag, Bullerbyne, nebo slovenské Noisecut, tak jsem v současnosti vytížený točením převážně akustických a hlavně kytarových alb. Přiznám se, že už jsem byl elektronikou za tu dobu co jsem na ní vyrůstal dost přesycený a stagnoval jsem na ní. Můj nový zájem o muziku nastartovala kytarová scéna, která je pro mě teď hlavní směr. Je to pro mě zvukem a možnostmi nový svět, přesto to co já mám v muzice rád, emoce a energie, tam zůstává obdobné.

V současnosti jsem pracoval na kytarových kapelách jako třeba Clou, Sunshine, The.Switch, X-Left To Die, Rattle Bucket, atd. Během podzimu pak budu pracovat na kapelách Shogun Tokugawa, FDK či From Our Hands. Kromě kytarových kapel jsem teď pracoval třeba na Toxique, Lus3, nebo Pub Animals. Práce mě čeká spousta, mám ji nasmlouvanou na rok dopředu, což je pro mě skvělá zpětná vazba a motivace rozšiřovat studio.

Jak jsi se dostal k vlastnímu nahrávacímu studiu? Biotech jsi začal budovat již od svých začátků, nebo jsi nejdřív pracoval v nějakém jiném studiu?

Muziku jsem začal dělat v době, kdy počítače ještě nenabízely žádné kvalitní možnosti.  Musel si mít proto nějaký hardware, spoustu nástrojů a techniky, které generovaly a upravovaly zvuky a s tím samozřejmě souvisí hodně vybavení. Jsem maximalista, takže jsem měl velkou sbírku synťáků, samplerů a "drummachinů". Potom jsem tyto nástroje značně zredukoval a rozšířil studio o nahrávací techniku. Dnes mám nové studio, které má dvě režie, dvě nahrávací místnosti a dost velké zázemí pro to, abych mohl pracovat v maximální kvalitě.

Jaký je tvůj pohled na českou scénu? Vyvíjí se, nebo české a slovenské kapely stagnují?

Pamatuju si na dobu devadesátých let, kdy já s muzikou jako puberťák začínal a tehdejší velké české kapely „smrděly" něčím postkomunistickým. Protože se jako my nedívaly za hranice a používaly takové ty divné postupy z těch provařených věcí, které se hrály v rádiích. Divnej asexuální pop nebo agrometal, který tě furt pronásledoval, a kterým byla muzika ovlivněná.

Mladí muzikanti dnes mají úplně jiné vlivy. Poslouchají trendy muziku, mají možnost stahovat tuny hudby z internetu. Mají mnohem větší přehled a tím pádem, aniž si to uvědomují, jiný cit pro muziku a jiné hudební vyjadřování. Jsou z nich cítit současné západní vlivy a to je super!

Někdy však vidím problém v jejich nedočkavosti. Třeba na Bandzone je vidět, jak jsou kapely netrpělivé a kolikrát zveřejňují materiál, který nemá valnou kvalitu. Myslím si, že by svou práci měly více promáknout protože na to mají. Sám jsem pak kolikrát překvapený,  když mě osloví a tu muziku produkujeme, jak jsou pak jejich věci silné.

Demáče mají nevýhodu v tom, že si podle nich tu kapelu zařadíš. Když je demo po technické i hudební stránce ne moc dokonalé, může kapele zbytečně ublížit.

Máš pocit, že jsou české kapely pracovité? Chodí ti do studia dobře připravené? Srovnáš-li to třeba s americkými kapelami, které jsou známé tím, že dřou od rána do večera?

To je strašně relativní. Kapely u nás tak jako i jinde ve světě mají často tendence se poměřovat s těmi největšími kapelami z venku. Když nějaká kapela u nás začíná, je jim dvacet a chtějí znít jako The Killers, což je absolutní strop daného žánru, je tam obrovská propast.

Další věc je, že za takovýma obrovskýma deskama je spousta lidí. Když už vydají v USA desku, která je „velká" a je opravdu dobrá, tak to není o jednom člověku. Je tam tým lidí, kteří se starají o hudební stránku, produkci, zvuk, image. Je to provázané a za výsledkem stojí celý ten tým. V mém případě jsem často pod velkým tlakem, protože musím zastoupit celý tým deseti - patnácti lidí. Proto jsem teď musel do studia nabrat asistenta, abych vše rychleji zvládal.

Ten tým, to je konkrétně kdo? Specialisté na mix, mastering, atd.?

Když vezmeš nějakou desku, třeba Muse nebo Depeche Mode, tak tam máš konkrétního producenta, kterého si ta kapela vybrala, který má nějaký názor a který tu kapelu vede. Zlepšují se aranže, výraz písniček, propracovávají to. Producent je v zahraničí samozřejmostí u všech velkých alb. Potom je u nahrávání člověk, který se stará o to, aby nástroje byly pěkně nahrané, tedy o rozestavění mikrofonů, apod. Další je člověk, který dělá jen mix zvuku - míchá dohromady to co kapela nahraje. Velkými hvězdami jsou třeba bratři Chris a Tom Lord Algeové. Další etapou je mastering, který vše uzavírá. Aby toho nebylo málo, každý v týmu má navíc ještě svého jednoho, nebo více asistentů. Když točím kapelu, tak ta si kolikrát jako tzv. referenční nahrávky přinese právě ty velké desky, které jsou z venku a mají za sebou tohle obrovské množství práce z rukou spousty lidí. Taková alba se točí půl roku nebo rok, což si však mohou dovolit i ve státech opravdu jen některé kapely na úplném vrcholu. V drtivé většině se totiž všude ve světě točí desky v podstatě v obdobných podmínkách jako jsou ty u nás, takže není třeba mít pocit že máme horší podmínky než kde jinde!

Ale nemyslím si, že pracovitost českých kapel je menší. Ve státech je to o tom, že kapely se sjíždí do velkých měst - do NY, do LA. Tam jsou talentovaní muzikanti z celého světa. Něco takového je i v Praze, která je plná „náplav",včetně mě (smích). Tím pádem je tam velká koncentrace lidí, kteří chtějí něco dokázat, jdou za tím a jsou ochotní tomu obětovat všechen čas, prachy, rodinu. Když jsou dobří a vydrží a zvládnou to, stanou se jedním z těch vyhledávaných profíků. Je to o tom, že když jsi úspěšný, tak za tím je obrovské nasazení a obětování všeho. Toho se české kapely trochu bojí, protože si jednak nejsou jisty, jestli by se jen svoji muzikou uměly uživit, čili do toho rovnou nejdou na 100%. A pak logicky ne každý má to štěstí, aby mohl muziku dělat na plný úvazek. Já tu vidím častěji nadějné kapely, které rostou, dospívají a najednou potřebují dům, auto, zabezpečit rodinu a hrnou se úvěry a oni zjišťují, že zkoušky nemůžou dávat desetkrát za týden, jako když byli na hraní nadržení dvacetiletí kluci. Úplně se jim změní priority a pak ty kapely pomalu pohasínají, což ale není nic špatného, je to přirozená věc úměrná věku. Ale jsou i střelci, kteří to dají a jdou za tím a neřeší nic jiného. Pak už je to jen o tom, co jsou ochotní tomu obětovat a jak moc budou dobří.

Když se dostaneme zpět ke studiu a studiové práci, nabízí se otázka, proč tolik našich skupin zní tzv. ´česky´. Je to tím, že studia, kde se točí, jsou nekvalitně vybavená, nebo je to v lidech, kteří tam pracují?

Studio by přirozeně mělo být perfektně vybaveno, aby technika zvuk dobře zachytila a následně zušlechťovala, nicméně co je nejzásadnější je zkušenost a cit pro danou muziku toho, kdo pomyslnou kapelu nahrává. Z pohledu „českého zvuku" je to dáno především tím, že moderní muzika, kterou poslouchá naše rozmanitá Bandzone generace, třeba od HipHopu po EmoRock, má každá dost odlišný výraz. Pokud člověk v nějakém českém studiu má nahrát a smíchat třeba rasta Dub, ale vyrostl na klasickém konzumním popu osmdesátých let, tak nebude mít v krvi ten „konkrétní" zvuk, který je pro tuhle muziku charakteristický. Dub má třeba specificky řešenou basu a bicí. Konkrétně bicí se zvučí pro každou muziku hodně odlišně a jsou po zvukové stránce nejvíc odlišující prvek. Třeba pro tvrdý rock je potřeba aby měl kopák a virbl pořádný úder a sytou barvu. Pro Dub je zvuk bicích naopak žádoucí kulatý měkký, ne tolik agresivní a i s jinou proporcí a mírou procesování. Moje babička by asi nevěděla o čem teď mluvím, ale lidi kteří poslouchají nebo hrají konkrétní styl muziky jsou na tyhle detaily hodně citliví, často víc, než by si sami mysleli, protože současná hudba se v jednotlivých stylech neodlišuje jen v melodiích, ale taky ve zvuku a to hodně dramaticky.

Druhá důležitá věc, proč mají zdejší kapely „český" zvuk, je čas strávený na procesu alba. Pro mladé kapely jsou často přirozeným lákadlem levná demo studia, která nabízí za 14 dnů nahrát a smíchat úplně celou desku. Za tak krátký čas ale není technicky možné udělat kvalitní album s parametry, kterými jsou vybroušeny velké zahraniční desky.

Pak jsou u nás samozřejmě i větší studia z období po převratu, která mají dobré vybavení. Ale faktem bohužel je,  že je vlastní pupkatí chlápkové, kteří to před třiceti lety nějak dělali, mají své postupy, které jim vždy přišly supr, tak proč by to nemělo být super i dnes... Ale trendy v moderní muzice se strašně mění a pokud je nesleduješ, tak vypadneš z kola velmi rychle. Třeba bratři Lordové, které jsem již zmiňoval, jsou chlápci, kteří přesto, že jim je přes padesát, mají nejvíc invenční zvuk, protože jsou stále o krok napřed. V tom je rozdíl. Přijde mi, že když ti chlápci u nás zestárnou, tak ztratí vazbu a cit pro moderní muziku. Kapely ale chtějí znít tak, jak se to nosí, když se podíváš třeba na MTV.

Je tedy zásadní se pořád vzdělávat.

Právě...Důležité je sledovat trendy a poměřovat. Když člověk zamrzne, tak končí, zní staře. Zvuk je pro moderní kapely hrozně zásadní. Na koncertě to kdejaké kapele šlape, a pak si poslechneš album a na něm zní jako nějaká garážová kapela, která nemá koule, protože ve zvuku není ta energie, není jednoduché to zachytit.

Já mám rád, když ze studia deska odejde a má velký sytý zvuk. Každý žánr má své. Když točím elektro, musí mít výrazný náboj, musí to šlapat. U kytarovek a popu je potřeba docílit silných refrénů, výrazného vokálu a detailních sól. Když točím crossover, tak očekávám, že to má být nářez. Bicí jako rány pěstma, úderný a "vostrý" kytary, jasný drzý vokál. Ze všeho musí jít energie a takový ten pocit, který máš z koncertu. Když máš na koncertě husí kůží a říkáš si, že ty chlapi jsou fakt zabijáci, že je to prostě dobrý a že tě to baví, mělo by to jít i z desky. A vytvořit dobrý zvuk je potom dost zásadní proces, který to buď umí uplně potopit , nebo skvěle podpořit.

Jsou nějaké trendy také ve studiovém vybavení?

To stoprocentně. Maniakům do studiového vybavení se říká "gearslutz" (smích). Chlap jako takovej nikdy nezastárne, všichni jsme hračičky. Akorát s věkem vyměníme lokomotivy a autíčka za kompresory a dobrý bedny, kytary a takovýhle věci.

Samozřejmě, kvalitní technika je nezbytná. Lidi se koukají, co máš za mikrofon, jaký máš preamp, kompresor, bedny, jakou máš akustiku ve studiu. To všechno je důležité a všechno to stojí obrovitánské částky, kterým neutečeš, pokud chceš nabídnout kvalitní zvuk.

Na druhou stranu pokud děláš třeba elektronickou muziku, tak dneska zvládneš hodně slušný mix i v laptopu s nějakým současným softwarem. Pokud tu práci umíš a umíš se zvukem a víš co chceš z toho procesu dostat za výsledek, tak ti stačí, když to přeženu, laptop. Není to na úplně super zvuk, ale uděláš v tom velice obstojné nahrávky. Natočit celou kytarovou kapelu s laptopem v obýváku ale nemůžeš, potřebuješ vhodný prostory, vybavení a zkušenosti. Dělat elektroniku je míň technicky náročné. Každopádně ale, je to vše bez debat hlavně o know-how a umění směřovat věc do správného cíle.

Je ještě vůbec důležité, aby byli hudebníci kvalitní, nebo už je studiová technika tak daleko, že téměř nesejde na muzikantech, kteří stopy na začátku nahráli?

Technologie ti umožňuje neuvěřitelný věci. Ale jen do určité míry. Když kapela hodně hraje, jsou přesnější, ví, co chtějí, je to samozřejmě vždycky plus. Když jsou kapely mladý, tak se ještě vyhrávají. Studiové technologie umožňují udělat zvuk velkorysejší a současně i schovat nedostatky. I o tom je moje práce.

Ve světě není neobvyklé, že za muzikanty z kapely nahrávají na desce najatí studioví hráči...

To bohužel takhle je. Já znám strašně moc muzikantů, kteří jsou fantastičtí hráči, ale jsou nulově kreativní. A potom jsou ti, kteří mají úžasnou invenci, super nápady, ale už nemají tu řemeslnou přesnost. Pak jsou občas i ideální případy, u kterých najdeš obojí. Každopádně já mám radši tu invenci a kreativitu, než když je někdo jen jako stroj.

Takže bys kapele nedoporučil najmout např.  Joshe Freeze, aby desku „nabouchal" za jeden den a zbylo potom více času na další práci a aranže?

Určitě ne. Jde o duši té kapely. Stejná paralela je i u grafiky, kterou jsem studoval. Jde o to, že i když třeba nejsi dokonalý a kresebně zdatný, tak tím, že máš určitý cit a představu, dosáhneš kolikrát mnohem lepších výsledků než někdo, kdo má absolutně vydřenou kresbu, ale je totálně neinvenční. Proto i v reklamkách pracuje spousta lidí, kteří s tužkou neumí udělat jedinou čáru, ale mají super grafické nápady, jsou prdlí a zajímaví.

U muzikantů je to stejné. Máš dobré nápady, máš talent na dobré riffy a i když je nezahraješ megapřesně, tak ta muzika má „koule". A s tím už se dá pracovat, protože tam je to jádro, obsah, který je základní.

Když za mnou přijde kapela a dají mi demáč ze zkušebny, o kterém sami říkají, že není nic moc, tak jim rovnou řeknu, aby to neřešili, protože mě zajímá ten obsah.

Jsi radši, když přijde kapela do studia už s hotovou skladbou, a nebo preferuješ jen základní kostru, nebo nosnou melodii a rád ty finální aranže tvoříš až na místě?

Já mám rád obojí. Některé kapely přijdou s tím, že mají muziku hotovou takže ji jen nahraju a udělám mix a mastering. Některé, což je častější, mě hledají i jako producenta. Takže krom toho, že udělám zvuk a ten tzv. „ksicht", spolupracuji i na hudební stránce. Často písničky od základů rozebereme a když cítím, že nástup je dlouhý, tak ho zkrátíme, aby měl jasný tah, aby byl vývoj na refrén silný, přímočarý. Když je ve skladbě pasáž, která tu pecku shazuje dolů, tak jí vybrousíme nebo pozměníme. Propracujeme sóla atd a uděláme trendy náboj tam, kde chybí.

A protože jsem klávesák s hromadou mašin, tak některé  kapely, které produkuju často obohacuju o spoustu cool elektronických rifů a bicích spodků z mých retro analog synťáků a samplerů. To mě hodně baví a je to moje silná stránka. To ta alba hodně obohacuje a dodává jim potřebnou jiskru a barevnost, která se dnes nosí. Což je příklad třeba alb 100°C (Brand Rock), Noisecut (Blízko), nebo teď naposled The.Switch (Na dosah).

Vždycky je spousta možností. Jde o to, jak je kapela otevřená nějakým změnám a novým nápadům. Když mě kapela osloví, tak už většinou mojí práci zná, takže už ví co jim můžu nabídnout - pro jméno a pověst studia jsou totiž zásadní reference. Ty ke mě pak přívádí kapely s konkrétní představou.

Tomu teď napomáhá že kapely v Česku, a to zejména ty, co mají profil na Bandzone, se mezi sebou hodně sledují a mají o sobě veliký přehled. V tomhle si Bandzone cením, že dává možnost získávat porovnání, která dřív neexistovala.

Řekněme, že mám mladou kapelu, chtěli bychom natočit první demo a snažíme se vybrat studio. Co bych měl při výběru studia sledovat? Jaké faktory?

Důležité jsou hlavně zmíněné reference. Vzít si alba, která zní dobře a zjistit si, kde se nahrávaly. Důležitější než studio je ale potřeba si zjistit, který člověk tu desku natočil. Pak taky jsou studia a zvukoví inženýři , která se profilují na žánry. Např studia kde se točí pop, studia na hip hop, nebo metal atd. Třeba já jsem relativně vyhraněný hlavně na klubovou scénu. Kapely, když vědí, že točím trendy kytarovky nebo elektro, tak ví, že dostanou ten zvuk jaký chtějí, protože tu muziku poslouchám a dělám. Mají představu o tom, co mě baví a zajímá.

Pak je tu samozřejmě stránka finanční. Dobré studio stojí peníze. Některé kapely dělají podle mého názoru chybu v tom, že podcení investici do kvalitní nahrávky.  Čtrnáct dnů se někde snaží s něčím, co je stojí čas a úsilí a pak jsou ve stresu z toho, že výsledek stojí za prd. Nechci shodit tu práci, ale ne všechno se dá obejít. Všímám si, že dobré kapely z Bandzone, které jsou ve startu kariéry dříve, než natočí celou desku, natočí třeba zatím jen tři singly, ale pořádně. I když ty singly, třeba u mě, nejsou nejlevnější, tak pak kapelu reprezentují, jsou propracované a odpovídají tomu, co kapely chtějí. Máš sice jen tři věci, ale stoprocentní. Potom je čas jít natočit celé album, kterým potvrdíš, co v tobě je.

Přijde mi logičtějš,í než natočit za čtyřicet tisíc ve spěchu celé album v demo studiu, raději nahrát tři dobré singly, které budou opravdu znít super. Když si na začátku utvoříte špatnou nálepku, těžko se jí zbavuje. Na tyhle věci si ale každá kapela dřív či později přijde svojí cestou sama, protože porovnání s okolím je dnes okamžité. Záleží pak jen na nich s čím se spokojí a kolik toho chtějí utrhnout.

Určitě by teď na to co říkám zaznělo hodně argumentů, že je to vše jen o penězích, což samozřejmě z části je, ale až druhořadě. Dnes většina kapel, které točím, ať už ta velká jména nebo začínající, mají na studio a klipy z velké části peníze od sponzorů. V této době, kdy vydavatelství už nedávají na alba téměř žádné prostředky, je vše na kapelách. U kapel, které mi prochází studiem, vidím jeden zásadní fakt, že být úspěšná kapela neznamená mít jen super písničky, ale znamená to být i organizačně a obchodně zdatný, protože ten, kdo se umí ohánět a je odhodlaný řešit sponzory či budovat kontakty nebo zajišťovat koncerty a pracovat na růstu kapely, tak ten se velmi pravděpodobně prosadí. Dnes už bohužel neplatí romantická představa, že "stačí mít pár dobrejch písniček a svět se nám otevře" a přilétne spousta nabídek. To se děje jen velmi vzácně, zvlášť u nás. Realita je mnohem tvrdší. Na druhou stranu je to přirozené síto. Kdo má ale kapelu jen jako nezávazné hobby bez větších ambicí, nemusí tolik tlačit aby se kapela posunovala dopředu a tím pádem ani hledat kvalitní studio, takže má o starost míň. Proto můžu říct že točím jen kapely, které to myslí vážně! (smích)

Lze vůbec stanovit částku, potřebnou na kvalitní, světově znějící nahrávku?

To je různé. Moje taxa je šest tisíc za nějakých osm hodin v mém studiu. Většinou ovšem přetahujeme, což ale nijak „nehrotím". Základní singl se u mě dá natočit za dva dny. Jde ale o to, jak jsou složité aranže. Někdo má hodně složité kytarové party, někdo vokály a sbory, někdo má potřebu vypilovat bubny, někdo chce udělat aranžérské změny. Ty už jsou však časově o dost náročnější.

Když točím a produkuju celou desku, jako teď například dub/reggae s Pub Animals, je to práce čistého času na jeden a půl měsíce a vyjde to cca na dvě stě tisíc. Trilogie "Na dosah" kapely The.Switch je časově ještě mnohem náročnější. Takový rozpočet na album se zdá jako hodně peněz, ale ne zas tolik, když to rozpočítáš. U takového natáčení jsem současně u všech fází. Všechny pozice, které jsem předtím vyjmenoval, a na které mají ve státech tým lidí, dělám sám. Což je ale pro mě klíčová věc, protože tím pádem realizuju pevnou vizi a hlídám zvuk kapely od samotného začáku až po finální dokončení. Nahrát to, zprodukovat aranže a melodie, udělat mix zvuku, finální mastering a celou kapelu držet a i jí nějakým způsobem vést, protože to oni ode mě čekají. Je na kapelách, jak se rozhodnou. Dobrá deska musí stát nějaký peníz, protože na ni potřebuješ čas. Zaplatit studio, které má dobré reference a které tě posune dál, rozhodně není špatná investice.

Co je pro tebe nejdůležitější při procesu nahrávání? Mix? Mastering? Co je ta část, kde se dá vše získat, příp. všechno ztratit?

Osobně dělám nejraději mixáž, protože umožňuje nejsilnější vstup do výrazu kapely a nabízí mi z kapel vymáčknout super výsledky. Miluju ten pocit, kdy se mi pod rukama z neutrálně znejících surových nástrojů vyloupne krásné velké album. Často taky míchám muziku, která se nahrála v jiném studiu, a já pak mám na starost čistě mix a mastering. Ale ve výsledku je všechno stejně důležité. Když řeknu že základem je hudební obsah, bude to znít jako klišé, ale to je nejvíc zásadní, to se nezmění nikdy. Mohla by to z části být taky odpověď, proč české kapely zní česky. Na druhou stranu je ale jasné, že studio a mix tomu dá opravdu hodně. Např. jsem nedávno přemíchával celou desku X-Left To Die. Výborná kapela se skvělou muzikou, ale mix z původního studia byl hodně špatný. Takže mě kontaktovali, abych to přemíchal. Když se tyhle dvě desky pak porovnávaly, tak byly ve výsledku diametrálně odlišné. Na té původní zněli jako nesmělá kapela, přitom jsou to silní výbušní chlapi a to jsem taky do jejich alba vrátil. Hrozně důležité je v „míchačce" zachytit to, že kapela má svůj výraz a energii, což třeba u X-Leftů bylo zásadní.

Je nějaká věc ve studiu, na kterou jsi obzvlášť pyšný? Nějaké vybavení, na které nedáš dopustit?

Já jsem pyšný na každý element. Můžu to rozdělit do několika částí. Mikrofony musíš mít perfektní. Mám např. mikrofony značky Royer. Ty jsou výborné na kytary, protože umí sebrat obrovský tlak a nekazí barvu aparátu. Mám je ve stereo páru stejně jako ribbon od AEA a používám je na tvrdší kapely jako třeba Clou nebo The.Switch. Pak jsou to klasické dynamické mikrofony na bicí. Ty mám hodně rád, i když to nejsou nejdražší mikrofony. Mám také sadu osmi Neumannů, výborné mikrofony na overheady, nástroje a na vokály. To jsou velikánské investice a ty mikrofony si člověk tak nějak hýčká, jsou to takové malé poklady.

Potom jsou pre-ampy. Mám třeba LaChapelle a Siemensy, to jsou takoví moji mazlíkové (smích). Máš k tomu prostě osobní vztah, tu techniku selektuješ a vybíráš si. Definuješ tím svůj zvuk. To je důvod, proč  kapely koukají, jakou techniku mají studia, protože vědí, že ten zvuk, který chtějí, buď dosáhneš s obtížemi a nebo bude suverénní. Když se snímají kytary a bicí, tak je v tom technika hodně znát. Ale samozřejmě, je ti na nic mikrofon, když nevíš, kam ho máš umístit. Jako bys byl chirurg s dobrým skalpelem a nevěděl kam říznout (smích).

Potom, po mikrofonech a pre-ampech, mám precizní mašiny na mix a mastering, kompresory, ekvalizéry a limitery. Mám ve studiu spoustu věcí jako elektronkové a tranzistorové kousky od super firem Tube-Tech, Siemens, Focusrite Blue, Thermionic Culture, SPL, Cranesong, ci Apogee. To jsou všechno mašiny, které mě baví a ten zvuk mám rád. Vybral jsem si je, protože vystihují můj názor na zvuk a poskytují mi skvělé možnosti.

Jaký by byl vlastně dle tvého názoru ideální zvuk, kdybys to měl shrnout ?

Mám rád, když to tlačí, když je tam energie. Mám rád, když ty kapely vidím na koncertě, třeba takové Clou, Shogun Tokugawa nebo Rattle Bucket a vnímám ten náboj. Stane se, že kapely natočí desku, o které si říkáš nic moc, ale na koncertech to šlape jako blázen. Říkáš si, kde je problém?!

Nahrávání je profese, ve které se musí spousta věcí udělat naprosto přesně a správně, aby se dosáhlo vytyčeného cíle. Samozřejmě, názorů je milion. Jsou různé způsoby, techniky práce se zvukem a kapelou, trendy, které se nosí v určité době. S tím je propojená i zvuková technika.

Ty v celém spektru téhle profese musíš sledovat, co se děje, stejně jako si kapely všímají aktuálních trendů.  Jak jsem říkal: když jednou zabředneš, začnou ti zastarávat názory i zvuk, a tím pádem se kapely dívají jinam. Já nabízím zvuk, který je moderní, klubový a to kapely potřebují. No a tím, že jsem na klubovou scénu napojený, jim nabízím to, po čem jsou hladoví. No a já jsem tím pádem rád, že se kapely stále vrací a já jsem vytížený.