Jonathan Higgs z Everything Everything: Bez právníka si neškrtneš aneb návod, jak se prosadit.

„Zrovna nám vyšel singl, a tak jsme zkusili oslovit všechny, kteří by je mohli znát, aby jim dali naše CD a doporučili nás. Náš manažer se spojil s tím jejich a víceméně mu tak dlouho klepal na dveře a bombardoval ho e-maily, až na to kývli. Taky pomohl náš producent, který se trochu zná s jejich bubeníkem. Vyprávěl mu o nás, jak je milujeme, což je pravda, ale vlastně jim ve skutečnosti lezl do zadku (smích), až nakonec souhlasili, že nás s sebou vezmou na tour po Evropě a to bylo fakt super!“ říká frontman Everything Everything Jonathan Higgs, ačkoliv připouští, že když jedete s Muse, nemůžete si podle sebe nechat nastavit ani světla a máte možnost udělat na publikum dojem jenom hudbou. To znamená hrát věci, které lidi znají, což je trochu těžké, když vás nikdo nezná.

Everything Everything byli vlastně objeveni tak trochu náhodou. Alespoň nám ve střední Evropě to tak může připadat. V Británii jsou však trochu jiné podmínky. Jonathan studoval společně s basákem Jeremym Pritchardem na Salford University obor Populární hudba a nahrávání.

„Můžeš si tam vybrat, jestli chceš hudbu nahrávat nebo skládat. Nicméně tam byla na výběr taky spousta věcí kolem byznysu. Já tam šel kvůli nahrávání a psaní. Takže jediné, co jsem musel dělat, bylo skládat písničky, což bylo fajn, protože to já dělám tak jako tak celý svůj život.

Celé tohle hudební vzdělávání je zvláštní věc. Nemůžeš přece někoho naučit, jak být Freddie Mercury nebo jak skládat písničky jako Kurt Cobain. Můžeš lidi naučit, jak správně hrát na nástroj, ale talent se naučit nedá. Takže je to na každém, uvážit, jestli je taková škola užitečná nebo ne. Mně přijde užitečná, protože jsem tam potkal Jeremyho a ostatní muzikanty, ale ty důležité věci jsem se vlastně naučil dávno sám doma. Prostě jsem to dělal odjakživa a dělám to doteď, je to moje práce.“

Jonathan měl nahrané CD se svými písněmi, které se ale styděl někomu ukázat. „Můj kámoš, který hrál v kapele, to CD ukázal svému producentovi, kterému se zalíbilo a poslal to dál jednomu hudebnímu právníkovi z Londýna.“

Hlavní prací hudebních právníků v Londýně je propojovat lidi, protože znají všechny manažery, všechny kapely, všechny labely a umějí odhadnout, co komu ukázat.

"Týpek nám pak nabídl své služby. Dokud v Anglii nemáte svého právníka, tak s vámi žádné vydavatelství nic nepodepíše. Právníka máte zadarmo, dokud nezačnete vydělávat, což je fajn.“

EE se pak dostali i k bývalému manažerovi Foals, kterému jejich právník poslal nahrávku s tím, že znějí trochu jako právě Foals. Manažer potom, podobně jako tomu bylo u právníka, také nabídl kapele zadarmo své služby, dokud nezačnou vydělávat. Kluci tak měli právníka i manažera a to všechno díky tomu, že to takhle, podle Jonathanových slov, v Londýně prostě funguje.

Zanedlouho začala kapela šířit své nahrávky do světa a kromě internetu EE stále považují za neuvěřitelně důležité médium i rádio, které jim otevřelo dveře a lidé se o ně začali zajímat. Stačil prý jeden DJ, Zane Lowe, který řekl „Tahle kapela se mi líbí,“ a v rádiu začali hrát jejich první singl „Suffragette Suffragette“. Druhý singl „Photoshop Handsome" už ale producenti odmítli s tím, že je pro rádio moc šílený.

„Nevěděli jsme co dál, tak jsme si sami natočili klip a dali ho na stránky MTV, kde byla hlasovací soutěž, ve které se nám podařilo zabodovat. Hlavní cenou bylo vystoupení v MTV.

Zane Lowe si zrovna pustil televizi, viděl nás tam a bavilo ho to! To jsme měli fakt štěstí. Počítali jsme s tím, že už nás nechtějí, a potom se prostě stalo, že to náhodou viděl. Ve finále nás do své show protlačil a od té doby za námi stojí.“

Klip i první nahrávky si EE dělali sami. Tedy bez studia a producentů a to tak, že si stáhli software, naprogramovali bicí a ostatní nástroje postupně donahráli ve zkušebně.

„Do studia jsme šli až později. Jediná věc, kterou si nemůžete nahrát sami, jsou bicí. Na všechno ostatní vám stačí jeden mikrofon. Je to mýtus, že musíte utratit velké peníze za nahrávání ve studiu. Nemusíte, můžete to udělat sami a může to být minimálně z 80% stejně dobré.

Myslím, že naším hlavním poselstvím je to, aby si lidi nemysleli, že k úspěchu jsou zapotřebí peníze. Protože můžete dokázat cokoli i bez peněz. S počítačem a internetem můžete dosáhnout čehokoli, tak jako se to povedlo nám.“

Na závěr rozhovoru nás kluci rozsekali ve fotbálku na Xboxu a ještě ve dveřích jsme Jonathanovi položili jednu obligátní otázku: Fandíte v kapele Manchesteru City nebo Manchesteru United?

„My s bubeníkem fandíme Newcastle United, Jeremy Arsenalu.“