Rozhovor se Šmitym o záludnostech zvučení, přístupu kapel ke zvukovkám a jiných ožehavých tématech

Mohl by ses čtenářům krátce představit? Kdo jsi, co děláš, jak jsi se ke své práci dostal, jaké byly tvé začátky? Se kterými kapelami spolupracuješ?

Mé zvukařské začátky se datují někdy do první poloviny 90 let. Hrál jsem na basu v kapele BAST a můj předchůdce, Jarda Chaloupka, pracoval jako zvukař. Potřeboval občas pomocníka, "mladýho" , což se mi hodilo, protože jsem to měl při studiu konzervatoře jako ideální brigádu, tenkrát navíc za docela dobré peníze a hlavně to byla práce s muzikou.

Úplně první jsem absolvoval turné Trsátko se Žlutým psem a Pohyby s Lucií. Zapojoval jsem mikrofony a dělal monitorového zvukaře předkapele. Následovalo několikaleté období, kdy jsem dělal zvukaře v Rock café. Jednu dobu tam jezdilo docela dost zahraničních kapel, tak jsem se samozřejmě snažil od jejich zvukařů něco odkoukat, ale nebylo moc co,protože to většinou "vyjeli plus mínus rovně". Těm kapelám to prostě hrálo!

Nějaké kapely také jezdily bez zvukaře, díky tomu se mi přihodilo zvučit třeba Mars Volta, UK Subs, GBH...V Rock café jsem se později zkamarádil s Divokým Billem a začal jsem s nimi jezdit. To byla má první zkušenost a myslím, že jsem prošel největší školou. Představte si Billa do 12 vstupů na 2 monitorové cesty...Kapely, které přišly pak, byly mnohem snáze zvučitelné. Navíc v době, kdy hlavně mimo větší města "místňáci" nechápali, že spolu s kapelou přijel i zvukař! Zažil jsem dost nepříjemných situací, kdy se tenkrát majitelé, klidně kolem padesáti, poprvé v životě setkali s tím, že by na jejich aparatuře chtěl zvučit někdo jiný! Do dneška se situace naštěstí zlepšila. Po Billovi následovali Wohnouti, Vypsaná Fixa, Southpaw, Sunshine, Khoiba, Clou, The Nihilists, Another Way (bros'n'beasts), Skyline, Black Lips...

Šmity s nejoblíbenějším pultem na Českých hradech

Co vlastně znamená "zvučit"? Co všechno by měl podle tebe dobrý zvukař znát a umět?

Použiju slova, která jsem kdysi slyšel v televizním rozhovoru s jakýmsi anglickým zvukařem, který tu dělal festival JAM (platí samozřejmě pro live zvučení) :„ Já jako zvukař zvuk nevyrábím, jen upravuju to, co se ke mně dostane z pódia. Když dostanu dobrý signál, můžu ho ještě vylepšit, když je signál špatný, můžu maximálně něco zamaskovat.

Přidal bych ještě pevné nervy a schopnost se vypořádat s nastalými podmínkami.
K tomuto zjištění jsem vlastně dospěl už na konzervatoři. Kdykoliv vzal můj učitel do ruky tu samou basu, hrál přes stejný aparát ve stejné místnosti, vždy dosáhl lepšího zvuku než já. Tak to prostě je, zvuk nevzniká někde v pultu, ale dotykem prstu na struny.

Když někdo umí dobře zvučit kapely "naživo", znamená to, že je automaticky i dobrý studiový zvukař a naopak? Nebo jsou to v podstatě dvě rozdílné profese?

To samozřejmě automaticky neznamená. Ale úplně rozdílné profese to také nejsou. Když přijde live zvukař poprvé v životě do studia, tak dosáhne určitě lepšího výsledku než třeba řidič autobusu. :)

Co je zásadní pro "dobrý zvuk"? Prostor klubu, nástroje, PAčko? Co má největší podíl na kvalitě nazvučení?

Už kdysi jsem si to rozdělil na 4 spojené nádoby: prostor - PA systém - kapela -zvukař. To znamená, že když jsou alespoň 3 z těchto faktorů v pořádku, je to OK. Kdyby v Akropoli zvučil Monkey Business nějaký ňouma, dopadlo by to ze 75% dobře.

Jsou české kapely profesionální z hlediska přístupu, připravenosti atd. nebo je tu profesionálů málo? Co by se mohlo zlepšit?

Problém je, že minimum kapel může hrát třeba 100 koncertů za rok. Když ale nějaká kapela hraje kolem deseti, dvaceti koncertů ročně, těžko se vyšvihne na profesionální úroveň. Dobrý je každý střet se zahraniční kapelou, ale to se také podaří málokomu, alespoň jednou si před nějakou větší zahrát.

Také bych chtěl podotknout, že i v Anglii a kdekoliv jinde je spousta špatných kapel, o kterých ovšem nevíme. Ty, co se dostanou až sem, už jsou na nějaké úrovni a proto se může zdát, že všechny kapely zvenku jsou lepší než tuzemské. Horší je, že tu moc nejsou kapely, které by se mohly poměřovat venku.

Poslední dobou jezdíš na turné i se zahraničními kapelami. Je velký rozdíl v jejich přístupu a profesionalitě oproti českým kapelám, nebo je to v podstatě totožné?

Abych to upřesnil: jezdím pouze s jednou. A je to přesně to, co jsem říkal. Black Lips hrají už několik let více než 100 koncertů za rok, i na akcích jako je Reading Festival a podobně, což se na kvalitě projeví. Je to ale dost specifická kapela. Spíše než odposlechy a mikrofony řeší, zda mají v šatně litr Jacka Danielse. Myslím, že jsem to u nich vyhrál hlavně tím, že zvučím rychle. Bytostně nesnášejí zvukovky (hlavně na festivalech), což já také ne! Tím, že sám aktivně hraju, tak vím, jaké je utrpení dělat zvukovou zkoušku třeba kolem půlnoci někde na festiválku v kulturáku.

A jak si stojí české kluby a jejich vybavení ve srovnání se světem? Tady je nějaký zásadní rozdíl?

Přeci jen, rozdíl v tom asi bude. I když zrovna v Anglii jsem také zažil pár zajímavých věcí. Třeba v Sheffieldu na zimním stadionu bylo mono PA atd. Black Lips jsou ale už na nějakém levelu, neobjíždějí ty největší díry. V zásadě platí, že ryba smrdí od hlavy v Londýně úplně stejně jako třeba v Hodoníně. Na zvláštní kombinaci jsem narazil třeba v Brightonu v klubu Concorde 2, kde měli pult MIDAS a vedle něj plný rack BEHRINGER komponentů (teď už tam ovšem mají DIGIDESIGN D-venue).

Vozíš si na turné své vlastní vybavení, nebo používáš pouze vybavení dostupné na místě?

Snažím se vozit si co nejvíce svých věcí, v současné době vozím v podstatě všechny mikrofony + rack, který trochu obměňuju podle toho, se kterou kapelou jedu. Nejčastěji UREI LA4, 2X EMPIRICAL LABS DISTRESSOR, TLA IVORY 50, LEXICON MPX 500, EVENTIDE ECLIPSE. Je to lepší než na místě trnout strachy, co mi kdo připraví za mikrofony.

Analog nebo digitál?

To záleží. Když není příliš času na zvukovku, je určitě lepší analog. Naopak třeba na turné je dobrý digitální pult boží věc. Tak například, na Reading festivalu v Leedsu to měli tak dobře vychytané, že na konci dne poslali veškerá nastavení mailem na druhý festival (kde hrály stejné kapely, jen v jiné dny), kde už jsem měl druhý den pěkně připravený pult. Nejradši mám asi Digidesign pulty, Digic, Soundcraft VI6. Naopak bytostně nesnáším Yamaha LS9, které se bohužel v Čechách množí jako houby po dešti.

Které české kluby považuješ ze zvukařského hlediska za nejlepší?

Nejlepší je asi Archa, Akropolis, Fléda. Ačkoliv mám docela rád i Roxy. A Pogo v Moravských Budějovicích!

Festival rollerpalooza v sheffieldu...poprvy a asi i naposled jsem zvucil na bruslich :)

Máš nějaké TOP 3 nejlepších a naopak nejhorších zvučení?

Nejlepší:

Sunshine na trutnovském festivalu před Motörhead
Zvukař Motörhead si vedle připravoval druhý pult a hrozně se rozčiloval na kluky z T-servisu, ať něco udělají, že jsou Sunshine moc nahlas. To potěšilo!

Moimir Papalescu & The Nihilists, Hrachovka 2007 (po IAMX)
Přijeli jsme zrovna během zvukovky IAMX. Pořád měli technické problémy a hrálo jim to hrozně blbě. Říkal jsem si, že když zní takhle ten skorocelý playback IAMX, bude poloplayback The Nihilists ještě horší, navíc tam byl aparát, který jsem vůbec neznal. Nakonec to hrálo úplně parádně, i koncert se povedl. Na fóru Hrachovky pak někdo napsal, že to byl nejlepší zvuk The Nihilists, co kdy slyšel...

The.Switch jako předkapela Korn
To byla výzva! Když jsem byl na prvním koncertě Korn tady u nás, říkal jsem, že je to tak krásně nahlas, že je to i na mě moc. Pak mi dokonce prasklo něco v uchu a musel jsem na chodbu. The. Switch jsem zvučil poprvé a šel mi docela mráz po zádech (to mám rád), pak jsem si to ještě zopakoval v hangáru na Rock for People.

Nejhorší:

Jan Burian, Městská knihovna
Tam jsem si tenkrát vzpomněl na takový seriál v časopise MUZIKUS "Zo života zvukara", kde se v jedné kapitole psalo, že by člověk neměl brát takovou práci, u které si není jistý, zda jí bude moci udělat dobře kvůli podmínkám...

Wohnout , Malá Skála, kolem roku 2000
To mi vrtá hlavou dodnes. Tenkrát jsem tam ve stanu zvučil Billa, Fixu, Kurtizány z 25. avenue a vše probíhalo v pohodě. Pak přišli na řadu Wohnouti a nějak se mi to prostě nepovedlo. Navíc za mnou na kejsu sedělo asi 5 zvukařů (Bert Neven, Martin Pošta a nevím už, kdo další) a mezi songy jsem vždy zaslechl, jak mě "mejou". :)

Black Lips, Dijon
"DB limit" :( To se stalo přibližně v polovině mého prvního turné s nimi. Indoor festival, na který jsme dorazili už v pět odpoledne a hrálo se až hodinu po půlnoci. To znamená šest hodin na chlastání. Poté následoval rychlý linecheck. Místní zvukař uměl anglicky ještě hůře něž já, neustále prudil, že je to moc nahlas (což bylo, protože samotná basa z pódia byla 2 db nad limitem). Black Lips byli navíc tak nalití, že rozlili něco do zesilovačů na pódiu a ty přestaly hrát. Také chtěli více zpěvu atd. atd. Prostě, úplně hrozný koncert. Bubeník mě ale ujistil, že už zažili i mnohem horší.

Jak se dá skloubit práce zvukaře s aktivním hraním hned v několika kapelách?

Jednu dobu to šlo dost špatně a spoluhráči z kapel nesli těžce, že jsem někdy prostě nemohl hrát. Ale jelikož hraní neživilo ani jednoho z nás, nemohl jsem mu dát přednost. Kolikrát jsem zažil víkend, během kterého jsem pětkrát zvučil a ještě do toho dvakrát hrál. Je ale zajímavá zkušenost hrát třeba na Planet Festivalu a vzápětí na něm zvučit. Do toho přišli Black Lips, se kterými jsem strávil téměř čtyři měsíce mimo republiku, což znamenalo konec hraní s Prostitutes. Na druhou stranu jsem díky zkušenostem z obou stran dbal jako zvukař na to, jak se cítím jako muzikant...Nikdy třeba nenutím kapelu stáhnout si na pódiu aparáty, jen jim říkám, že mi to nevadí. Ale ať za mnou pak nechodí, až jim lidé budou říkat, že to je nahlas.

Šmity s Black Lips v Instanbulu

Máš na závěr nějakou radu českým začínajícím kapelám? Ty často nadávají na zvukaře. Oprávněně, nebo je chyba i na jejich straně?

Většina, především začínajících kapel, bere zvukaře jako to největší zlo, co je mohlo potkat. Spousta zvukařů zase "nesnáší kapely ". Z takové spolupráce nikdy nemůže vzejít nic dobrého.

Má ráda zní: pokud nemáte svého zvukaře, tak se nesnažte toho místního nějak moc přesvědčovat a zaučovat, co a jak má udělat, protože pokud to neumí, tak ani vy ho to během zvukovky vážně nenaučíte (vylezlí s nataženým kytarovým kabelem před pódiem..) a pokud to umí, tak udělá lepší práci, když mu kapela bude důvěřovat. Znám tyhle situace z obou stran barikády a musím říct, že častěji je vina na straně kapely.

Někdy to ovšem nejde, jako příklad poslouží Kotelna v Litomyšli. Řešení nabízí vlastní zvukař. Na něj pak přechází ten eventuelní opruz s místním zvukařem. Výhoda spočívá i ve společných cestách domů, kde se dá vše rozebrat a v klidu se pohádat, co by se mohlo příště udělat lépe atd.

 

Šmityho Bandzone profil najdete zde http://bandzone.cz/fan/smity

 

Black Lips živě se "Šmityho zvukem"

Youtube Video Y4G-FkTwbTc

Youtube Video 7Ts0reCXDs0